Karel Svolinský navrhnul svojí první scénickou výpravu ve svých 44 letech, kdy byl již zralým, uznávaným umělcem. Proto ani při střetnutí s novou výtvarnou disciplínou, scénografií, neztrácí se styl jeho pláten, kouzlo jeho ilustrací. Konkrétním divadelním debutem, byla výprava k opeře Jakobín (Národní divadlo, 1940), dirigovaná Václavem Talichem.
Svolinského jevištní návrhy z let 1940 až 1982 jsou definovány prostorem a barvou. Jsou pojaty jako obrazy, jejichž rám tvořilo umělecky dekorované proscénium s květinovými motivy. Svolinského zdánlivý realismus byl založen jak na folklóru, tak na jeho vzpomínkách na barevné poutě a procesí v krojích.
Příčinou tvorby jevištních návrhů v určitých motivech může být jeho silný vztah k folklóru – většina 35 scénografií byly české opery. Dvě z nich se staly celoživotním zájmem Svolinského – Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany a Jenůfa Leoše Janáčka. Pro Prodanou nevěstu navrhoval scénu osmkrát a jeho kostýmy pro Kecala a Mařenku se stali symbolem „češství“ během válečných let. Barvy, jeho nejpůsobivější umělecký a dramatický nástroj, byli důležité především v Jenůfě, kde rozvíjeli lyrické a tragické prvky příběhu.
O Svolinského vyhraněnosti tedy vypovídá i repertoár jím scénovaných děl. V soupisu jeho výtvarně dramatického díla nenajdeme takřka jiné autory, než české, s vyjímkou Shakespearovy komedie "Mnoho povyku pro nic" a Musorgského "Borise Gudonowa" s Purcellovou operou "Dido a Aenas".
